Historie obce Dražíč:

Obec Dražíč a její osady Březí, Karlov, Nepomuk a Vranov, byly po dlouhá léta součástí Bechyňské župy, která zaujímala prakticky celou východní polovinu Jižních Čech. V roce 1751 byla Bechyňská župa rozdělena na kraje Táborský a Budějovický. Spádovou obcí je Týn nad Vltavou, okresem patří od roku 2007 do Českých Budějovic. Katastrální území obce Dražíč a jejích osad zahrnuje jižní část Milevské pahorkatiny a bezprostředně na západní straně navazuje na Zvíkovskou pahorkatinu. Samotná obec leží z valné části v mírně proláklém údolí v nadmořské výšce v rozmezí od 440 do 460 metrů n. m.

V obci se nachází " Pivovar Lipan " s pěstitelskou pálenicí, vinárna a pravá vesnická restaurace s tanečním sálem. 

Obec Dražíč spolupracuje již několik let s panem L. Graf Deymem, majitelem zámku v Dražíči a podílí se na realizaci Evropského festivalu mládeže. Mládež z Německa, Rakouska, Švýcarska a ČR se setkává v Dražíči. Hlavní myšlenkou festivalů je sblížit mladé lidi a pomoci jim překonat jazykové bariéry, navázat nová přátelství a nové kontakty.

V okolí obce se nachází četné cyklotrasy (Týn nad Vltavou - Koloděje nad Lužnicí - Bechyně č. 1093, Hněvkovice - Bechyně č. 1098, Soběslav - Bechyně č. 1136, Bechyně - Koloděje nad Lužnicí č. 1137). Možnost rybaření (Lužnice – 6 km, Vltava – 2 km), houbaření v přilehlých lesích.

Koupání je možné ve dvou místních rybnících nebo v nedalekých řekách (Vltava, Lužnice). Přírodní zvláštnost: soutok Vltavy a Lužnice vodní nádrž Kořeňsko (známá z filmu Kameňák). Popřípadě nádrže Orlík, Hněvkovice, Zvíkov.

 

Dražíč a okolí:

 

Bechyně - 9 km:

Zámek Bechyně - zámek se vypíná na úzké ostrožně, chráněné ze tří stran hlubokými zářezy Lužnice a říčky Smutné. Prohlídková expozice představuje především historicky nejvýznamnějšího majitele panství – Petra Voka z Rožmberka. V bývalé zámecké sýpce je umístěno muzeum Vladimíra Preclíka, v bývalém zámeckém pivovaru jsou umístěny výstavní expozice keramiky Alšovy jihočeské galerie, tvořené převážně exponáty z mezinárodních keramických sympozií. Během letní sezóny je zámek přístupný veřejnosti a konají se zde nejrůznější kulturní akce.

                                              

Bechyňský most zvaný Bechyňská duha: most, který byl postaven podle projektu Eduarda Viktory, dokončen byl k 10. výročí republiky 28.10.1928. Nejvyšší železobetonový oblouk v tehdejší ČSR, výška nad hladinou řeky 50 m, rozpětí oblouku 90m a délka 203,38 m. Most je určen pro silniční i železniční dopravu.

Černická obora:  založena Petrem Vokem, zaujímá rozlohu něco málo přes 2 000 ha a je v ní 6 rybníků. K nejznámějším patří Rytíř, využívaný k rekreačním účelům, dále Starý, Nový, Vyhnanický. Černická obora je i oblíbeným místem houbařů a sběračů borůvek. V oboře je zachována stavba loveckého zámečku, který nechal v letech 1792-93 postavit J.V.Paar. Lovecký zámeček byl v posledních letech rekonstruován a na rozlehlých loukách v jeho blízkosti bylo zřízeno nové golfové hřiště.

Naučná stezka Borkovická blata  - stezka je dlouhá 5,5 km, je z větší části vedena po povalových chodníčcích, přibližuje na třiceti zastaveních bývalé způsoby těžby rašeliny a zvláštnosti této zadumané přírody. Seznamuje návštěvníky s místní faunou a flórou. Nejzachovalejší část blat byla v roce 1980 vyhlášena přírodní rezervací. Název pochází od slova borek - vytěžený hranol rašeliny. Rozloha rašelinišť je 54,65 ha. Dříve se zde prováděla těžba ručně speciálně upravenými lopatami, vytěžené borky se sušily a používaly jako otop. Dnes je již rašelina vytěžená, pouze část se využívá pro balneologické účely. Vyskytují se zde vzácné rostliny jako rojovník bahenní, borovice blatka, rosnatka okrouhlolistá.

Židova strouha - je romantické kaňonovité údolí potoka (3 km jižně od Bechyně nedaleko Nuzic), kterým prochází žlutá turistická trasa. Za vyššího stavu vody je obtížně broditelná. Při ústí do Lužnice lemují Židovu strouhu mohutné skalní masivy. Své jméno údolí získalo po Židech, kteří se v nepřístupných stráních schovávali, když byli vypovězeni z Čech za vlády českého krále Vratislava II. Židova strouha je dlouhá 20,5 km a odvodňuje území o rozloze 74 km čtverečních. Na pěší výlet Židovou strouhou se vydejte raději za pěkného počasí, nikoliv při vyšším stavu vody a po vydatných deštích. Při svém výletu Židovou strouhou budete muset mnohokrát přebrodit potok. S sebou si nezapomeňte vzít vydatnou svačinu, protože cestou nenarazíte na žádné občerstvovací zařízení.

                                                                                

Němnějice – 3 km

koňský statek

Sudoměřice u Bechyně – 13 km,

koňský statek

Týn nad Vltavou - 8 km (město, kde se natáčel film Kameňák)

v centru města je možné navštívit Městské muzeum (expozice regionu, historických loutek a vltavínů) a prestižní Městskou galerii U Zlatého slunce (dříve ART CLUB), v níž vystavují přední čeští výtvarní umělci.

Tradici získaly rovněž každoroční koncerty vážné hudby v chrámu sv. Jakuba.

Město se může také pochlubit raritou - otáčivým hledištěm. Divadelní společnost Vltavan zde pořádá svá představení, která každoročně po celou letní sezónu navštěvují tisíce diváků.
Pro svoji polohu se Týn nad Vltavou řadí k oblíbeným turistickým cílům.

V bezprostřední blízkosti města se nachází přehradní nádrže Orlík a Hněvkovice - ráj pro rybáře a milovníky vodních sportů. 

Město leží na konci vzdutí přehradní nádrže Orlík, mezi přehradní hrází a Týnem nad Vltavou funguje lodní doprava.

 

Soutok Vltavy a Lužnice – vodní nádrž Kořensko (známá z filmu Kameňák)

U obce Neznašov, 3 km od Týna nad Vltavou, se stékají dvě největší jihočeské řeky, Vltava a Lužnice. Lužnice ústí do Vltavy z pravé strany. Koryta obou řek se výrazně změnila po napuštění přehradní nádrže Orlík v 60. letech 20. století a po vybudování přehradního stupně Kořensko v letech osmdesátých. 

Protivín – 23 km

Krokodýlí Zoo Protivín - zoologická zahrada se specializuje na chov krokodýlů, kterých zde můžete vidět 20 druhů, včetně pěti ohrožených. Zoo je otevřena denně od května do října.

Netolice - Zámek Kratochvíle  (26 km od Protivína)

Zámek Kratochvíle je jednou z našich nejkrásnějších renesančních staveb, situovanou v malebné krajině mezi lesy, pastvinami a rybníky.Stavba renesančního letohrádku, obklopený vodním příkopem, započala za Viléma z Rožmberka roku 1583. Dále se stávají majiteli Kratochvíle Rudolf II. (roku 1601), Eggenbergové a Schwarzenbergové

Milevsko - 18 km nalézá se zde nejstarší klášter jižních Čech s Rajskou zahradou

Písek - 19 km

Město Písek láká návštěvníky celou řadou nově rekonstruovaných památek: historickou promenádou podél řeky Otavy, gotickým parkánem, zpřístupněnou věží děkanského kostela, unikátním objektem Sladovny (Centrum ilustrace).

Památkově chráněné centrum města Písku s jeho raně gotickými stavbami (kamenný most – nejstarší v Čechách, královský hrad, děkanský kostel

 Největší zajímavostí Písku je bezesporu Kamenný most, který byl postaven patrně ještě před rokem 1300 a dnes je nejstarším dochovaným mostem v Čechách.

V přilehlém regionu Písecka Vás uvítá také Schwarzenberský zámek Orlík, který propůjčil jméno Orlické přehradě a raně gotický hrad Zvíkov na soutoku řek Vltavy a Otavy.

Výlet či výšlap do lesů Píseckých hor k rozhledně Jarník

 

Zvíkov

Hrad Zvíkov se nachází na ostrohu vypínajícím se nad soutokem řek Vltavy a Otavy. Hrad byl již od svých počátků spjat s královským rodem Přemyslovců. Největší slávu získal hrad za vlády Karla IV., který Zvíkov nechal důkladně opravit a rád zde pobýval. Než byla dokončena výstavba hradu Karlštejn, sloužil i jako dočasné úložiště korunovačních klenotů. Po dostavbě Karlštejna už nebyl Zvíkov přední královský hrad a začal měnit majitele. Hrad byl především v držení dvou mocných rodů Rožmberků a později Schwarzenbergů. Prohlídková trasa nás provede přízemím kde je instalována expozice místních archeologických nálezů. Trasa pokračuje do severovýchodní části paláce, které tvoří terasy ze kterých se návštěvníkovi naskýtá překrásný výhled na soutok Vltavy a Otavy. Pokračujeme do zrekonstruovaných místností, kde je k vidění model celého hradu, renesanční malby, historický nábytek, oltář z kostela sv. Mikuláše v Podhradí. V rámci prohlídky je možné navštívit i Hlízovou věž, ze které je překrásný výhled na celé okolí hradu. Prohlídka je zakončena v hradní kapli, která je vyzdobená nástěnnými malbami. V sezóně funguje pravidelná lodní doprava ze zámku Orlík na hrad Zvíkov.

    

Zámek Orlík

Hrad a později zámek Orlík se po dlouhá staletí tyčil na vysokém skalnatém ostrohu vysoko nad ohbím řeky Vltavy, na jejím levém břehu asi 12 km severozápadně od města Milevska. Podle pověsti získal své jméno právě pro svoji polohu vysoko na skále nad hlubokým údolím Vltavy, připomínaje tak orlí hnízdo. Po vzniku Orlické přehrady však bylo údolí pod zámkem zatopeno a hladina vody v nádrži dnes dosahuje těsně pod zámecké zdi. Orlík byl původně založen jako královský raně gotický hrad ve druhé polovině 13. století. Byl důležitým opěrným bodem královské moci v oblasti a sloužil také na ochranu blízkého brodu. Z tohoto období pochází zámecká okrouhlá věž. V průběhu 14. a 15. století byl hrad upravován a rozšiřován. Ve století šestnáctém byl renesančně přestavován, bylo přistavěno druhé patro a Orlík dostal zámeckou podobu. Roku 1719 jej získali do vlastnictví knížata ze Schwarzenbergu (jedna větev rodu se podle zámku nazývá orlická). Počátkem 19. století zámek vyhořel, byl však ihned opraven a zároveň zvýšen o třetí patro. V druhé polovině 19. století byl Orlík ještě částečně regotizován.

        

Žákovský most

Unikátní, monumentální a oslňující technická stavba - v době svého vzniku největší jednoobloukový most na světě. Vozovka mostu dlouhá 543 metrů se nachází cca 100 -110 metrů nad původním dnem Vltavy. Více než jako "Most století" proslul v nedávné době v souvislosti s temnou historií tzv. orlických vražd.

 

Tábor  - 30 km

Husitské muzeum - pozdně gotická budova táborské radnice. Výstavní sály seznamují návštěvníky s kořeny husitství, osobností reformátora katolické církve Mistra Jana Husa, vznikem Tábora, neporaženým husitským vojevůdcem Janem Žižkou z Trocnova a také válečnými zbraněmi a dobovými dokumenty.

Táborské středověké podzemí - komplex podzemních prostor a chodeb představuje zvlášť vyhledávanou táborskou raritu. Dnes hojně navštěvovaná památka vznikala od 15. století hloubením sklepů, nazývaných "lochy", pod jednotlivými domy v historické části Tábora na Starém městě.

Barokní zámek Tábor - Měšice - je dominantou městské části Měšice, na jejímž místě stála původní vesnice založená roku 1296 Zdislavem z Měšic.

Bechyňská brána a věž Kotnov - dominanta nejstarší dochované architektonické památky v Táboře, nazývaná podle bájného zakladatele hradu. O původu a stáří hradu se vědci dodnes přou.

 Městské hradby - opevnění města budované od založení husitské pevnosti a zdokonalované i dalšími generacemi se právem stalo chloubou Tábora. V době svého vzniku, tj. kolem poloviny 15. století, představovaly táborské hradby značně komplikovaný opevňovací systém, který ve střední a západní Evropě jen stěží nalézal konkurenci.

Chýnov (10 km od tábora)

Chýnovské jeskyně - objeveny v r. 1863. Díky své geologické stavbě patří mezi světové unikáty, u nás je jednou z největších svého druhu. Krápníková výzdoba je nahrazena vrstvami mramoru s amfibolity, které na stěnách vytvářejí tzv. oka a mají za následek jejich mnohobarevnost. Labyrintem chodeb protéká podzemní tok s pitnou vodou. Jeskyně je národní přírodní památkou. Veřejnosti je přístupný okruh dlouhý 220 m s nejnižším bodem na trase v hloubce 41 m. Z Tábora se dostanete vlakem do Chýnova a odtud můžete pěšky pokračovat 3 km po modré turistické značce až k Chýnovské jeskyni. Otevírací doba: duben, květen, červen, září (út - ne 9.00 - 15.30) červenec - srpen (út - ne 9.00 - 17.00)  říjen (út - ne 10.00, 12.00, 14.00). Jedete-li autem, pak se vydejte z Chýnova směr Dolní Hořice. A přibližně asi 1km před Dolními Hořicemi je odbočka vpravo. Již od Chýnova jsou zde však ukazatele, aby člověk pohodlně trefil, takže není třeba se obávat bloudění. Pokud jdete pěšky, velmi pěkná je procházka přírodou po modré turistické značce, která vede od vlakového nádraží.

 

 

 Vybavení - chata Soběslav:

Přízemí:

Kuchyně: elektrický sporák, lednice, kuchyňská linka, dřez, mikrovlnka, varná konvice, rádio. Studená a teplá voda. Rohová lavice a stůl. Jídelní kout obložen dřevem, dvoulůžková postel. Krbová kamna, vytopí celou chatu, dřevo je k dispozici. 

   

 

Koupelna: sprchový kout, umývadlo, WC, bojler 100L.

 

 

Podkroví:

Ložnice: 2x dvoulůžková postel, rozkládací sedačka s konferenčním stolkem, křeslo, noční stolky, skříně, balkon na zahradu, TV (anténa).

 

 

  

 

 

 

Zahrada: oplocená, pískoviště, sušák na prádlo, ohniště, venkovní posezení. Kulatý bazén průměr 4 m. Přístřešek na auto, na kola.

  

   

Koupání: nový akvapark přímo v Soběslavi postavený v červnu 2011, na řece Lužnici 100m, pískovna Karvánky (1,5 km), pískovna Vlkov ve Veselí nad Lužnicí (6km), rybník Rytíř s kempem (směr na Bechyni), pískovna v Roudné (směr na Tábor cca 10 min. autem). Hluboká – vodní ráj.

Okolí: zámek Bechyně 20km, Chráněná krajinná oblast Třeboňsko, přírodní zajímavost Borkovická blata (s výskytem chráněných rašeliništních rostlin), veliké golfové hřiště lemované lesní krajinou. Zámek Červená Lhota, Jindřichův Hradec, Hluboká nad Vltavou se ZOO, Třeboň.

Kouření povoleno mimo objekt.

Vytápění tuhá paliva lokální (obsluhuje host), ohřev vody elektrický bojler (objem: 100)

V rámci ubytování máte k dispozici celý obytný prostor včetně přilehlé travnaté plochy. Uzavřený travnatý dvůr (420 m²) s ohništěm, venkovním posezením a bazénem

U objektu také najdete připravené dřevo.

Parkování u objektu.

 

Soběslav

Město a letovisko na Lužnici, 18 km jižně od Tábora. Vyrábí se tu značkový nábytek Jitona, těží se rašelina. Původní osada byla dlouho majetkem Rožmberků, výrazný rozkvět města nastal až po stavbě železnice do Prahy v roce 1873. Dochovaly se tu zbytky gotického opevnění, řada renesančních a barokních domů.

Informační centrum najdete ve Smrčkově domě na hlavním náměstí.

Na hlavním náměstí a okolo hlavního náměstí v uličkách se nachází restaurace, jídelna, cukrárny, obchody, pošta..... 

Tip:

Rázovité vsi v okolí. Typickým příkladem může být víska Záluží u Vlastiboře, vzdálená od Soběslavi 4,5 km, dosažitelná po silnici směrem na Bechyni. Na místní návsi na vás dýchne atmosféra starých, zapomenutých časů. Žluté domky se zdobenými průčelími a vjezdy do dvorů, rybník, kaplička, to všechno působí téměř jako filmové kulisy.

Soběslavské muzeum

Bylo založeno v roce 1897 a otevřeno pro veřejnost v létě 1898. Historie tohoto domu sahá až do druhé poloviny 15. století. Dům zvaný Špulířovský koupil v 16. století Petr Vok z Rožmberka. Petr Vok zakoupil také dva sousední domy, spojil je v jeden architektonický celek a vznikl tak pohodlný palác, určený k četným pobytům Petra Voka v Soběslavi. Krátce před smrtí odkázal Petr Vok tento dům někdejší služebnici a společnici zesnulé manželky Petra Voka Kateřiny Rožmberské z Ludanic Zuzaně Vojířové. Již od roku 1904, kdy Rožmberský dům zakoupilo město pro někdejší městské muzeum (založené 1898) slouží tento zajímavý objekt nedaleko náměstí muzejním účelům. V současné době je v Rožmberském domě umístěna stálá expozice Příroda Táborska. V Rožmberském domě jsou soustředěny bohaté přírodovědné sbírky ze všech dřívějších muzeí okresu Tábor a návštěvník se zde seznámí se současným stavem zdejší přírody:

·                       Expozice Příroda Táborska  jsou zde uvedena všechna, zvláště chráněná území, včetně jejich stručné charakteristiky, která je doplněna barevnými fotografiemi.(písčiny, skály a suché stráně rašeliniště...,vodstvo a jeho okolí, lidská sídliště a zahrady...)

·                       Expozice Soběslavských blat a Kozácka - mezi Kardašovou Řečicí, Ševětínem, Bechyní, Týnem nad Vltavou a Soběslaví zbyla po rozsáhlých jihočeských močálech a bažinách, odvodněných zejména za posledních Rožmberků v 16. století intenzívním zakládáním rybníků, oblast rašelinišť, kterým se říkalo Blata. V okolí Soběslavi poskytovala půda místním obyvatelům možnost pěstovat ve větší míře obiloviny, zvláště pšenici. Proto se tato oblast nazývala pšeničná nebo bohatá Blata. Blahobyt sedláků se projevil ve způsobu života, ve výstavnosti statků, stavěných v l9. století ve stylu tzv. jihočeského selského baroka, i v odívání. Mužský kroj se v podstatě příliš nelišil od ostatních oblastí Čech, ženský byl charakterický bohatstvím barevných výšivek. Typické byly široké vyšívané zástěry, měkké bílé čepce s výšivkou nad čelem a velké bílé, bohatě vyšívané pleny (šátky), zavazované nahoře na hlavě. V tomto smyslu byly ryze blatskými vesnicemi Vesce, Zaluží, Svinky, Komárov, Klečaty, Zálší, Mažice, Borkovice, Sviny a Hodětín.

·                       Tradice přirodovědného bádání na Táborsku. Zde jsou zmíněny nejvýznamnější osobnosti, které se zasloužily o poznání přírody této oblasti, spolu s jejich nejdůležitějšími díly.

·                       Geologický vývoj Táborska - Typické ukázky hornin a nerostů. Zde je i část věnovaná unikátní Chýnovské jeskyni, vytvořené v krystalických vápencích, která je proslulá střídáním různě zbarvených vrstev vápence s amfibolitem a chybějící krápníkovou výzdobou.

·                       V další části se seznámíme s flórou a faunou polí a luk. Jsou zde představeny typické rostliny tvořící luční společenstva i významné druhy plevelů, opět je zdůrazněna vazba hmyzu na určité druhy rostlin. Sem jsou zařazeni i ptáci.

květen-září: úterý - neděle 8⁰⁰ - 12⁰⁰ a 12³⁰ - 16³⁰. Poslední prohlídka 16⁰⁰.
 

Základní 20,- Kč; slevy *) 10,-- Kč; společné vstuplné pro oba objekty 30,-- Kč a 15,-- Kč; rodinné: jeden objekt 30,--, oba objekty 50,-- Kč. Volný vstup mají děti do 6 let a pedagogický dozor při školních exkurzích (netýká se školních výletů).

 

Borkovická blata

Naučná stezka vede po zelené značce stejnojmenou přírodní rezervací, měří 5,5 km má 31 zastavení, její absolvování zabere asi 2 hodiny. Kdysi v této oblasti bylo pánevní ložisko ostřicové slatiny a rašeliny pro zemědělství a zahradnictví, od roku 1956 průmyslově těžené.

Je zde zachována část panenské přírody (včetně chráněných rostlin), která stojí za vidění. K naučné stezce se dostanete (směr Bechyně odbočkou z Vesce) po příjezdu do vesnice Borkovic, odtud už je příchod ke stezce značen. K místu můžete dojet i autem. Zaparkovat lze na malém parkovišti u výchozího bodu naučné stezky, která místními blaty vede od roku 1980.

 

Bechyně

Lázně a letovisko na řece Lužnici 20km od Soběslavi.

Po odhalení bohatých ložisek kaolínu v 15. století Bechyně proslula hrnčířstvím.

V 18. století tu vznikly lázně, určené k léčbě revmatizmu a pohybového ústrojí, pro koupele a zábaly se využívá slatiny z blízkých soběslavských blat. Na Lužnici panuje čilý vodácký život, město je také východiskem četných turistických tras.

Tip:

Křižíkova železniční trať. Jde o první elektrickou dráhu ve střední Evropě, která zahájila pravidelný provoz na lince Bechyně – Tábor v roce 1903. Jejím autorem byl vynálezce a propagátor elektřiny František Křižík. Trať vede z bechyňského nádraží přes železobetonový most přes Lužnici, konstruovaný pro sdruženou železniční a automobilovou dopravu. V praxi to vypadá tak, že cestující ve vlaku a automobilu si při současném průjezdu přes most mohou podat ruce, protože vozovka přechází v kolejiště.

Zámek Bechyně

Zámek Bechyně původně knížecí hrad, zmiňovaný již v 9 století, stojící na nejjižnějším skalním výběžku nad soutokem říčky Smutná a řeky Lužnice. Od roku 1268 patřil Přemyslu Otakaru II., který zde vybudoval gotický kamenný hrad. Za krále Jana Lucemburského bylo v předhradí založeno město, roku 1323 obehnané hradbami. Během husitských válek bylo město i zámek vypáleno. Zámek byl výrazně přestavován ve třech slohových obdobích: pozdní gotika z dob Šternberků, renesance za panování Petra Voka z Rožmberka, klasicismus a empir za působení Paarů. Zámek Bechyně uzavírá velkou éru jihočeské pozdní renesance. Pozoruhodným prostorem ve staré části zámku je pozdně gotická Stromová síň z doby kolem r. 1515. Má podobu kmenu stromu. Nejkrásnější místností je ložnice Petra Voka se štukovými výjevy na stropě, které námětem připomínají představu posledního soudu a životní moto Petra Voka - Memento mori. Pozornost poutá pracovna Petra Voka, tzv. zbrojnice. Kromě zelených renesančních kamen je tu nejhodnotnější památkou kazetový strop s bohatou malířskou výzdobou s alegoriemi Blahoslavenství. Reprezentační, tzv. Vokův sál, je pozoruhodný především malířskou výzdobou, jež nemá v Čechách obdoby. Nástěnné malby zde představují zasedání nejvyššího soudu království českého. Výklenky oken jsou vyzdobeny postavami ctností, neřestí a biblických figur. Éru posledních majitelů, Paarů, kteří vlastnily Bechyni od roku 1715 do roku 1948, portértní galerie v předsálí.

Otevřeno: od května až do září denně mimo pondělka od 10.00 – 17.00.

 

Dobronice

Nad Lužnicí nedaleko Bechyně se nachází zachovalá zřícenina hradu z 1. pol. 14. stol., jemuž dominuje mohutná věž.

Nad vsí Dobronice shlíží do údolí Lužnice vysoká věž, nejlépe zachovalá část rozsáhlého gotického hradu založeného počátkem 14. stol. Po roce 1691 jej jako letní rezidenci využívali jezuité z pražského Klementina, po zrušení řádu v r. 1773 byl opuštěn. K rozšíření zejména obytných a reprezentačních prostor došlo při pozdně gotické přestavbě. Na konci 17. stol. se staly Dobronice majetkem pražských jezuitů, kteří je užívali jako letního sídla. Po r. 1727 však přenesli středisko panství do nově postaveného barokního zámku v Opařanech a definitivně ponechán svému osudu zůstal hrad po zrušení řádu v r. 1773.
Podle pověsti se v Lužnici nedaleko hradu nachází kámen s otisky čertových drápů. Kdysi se prý čert vsadil, že jej přinese z Říma dřív, než kněz doslouží mši v místním kostele – protože ale sázku prohrál, mrštil s ním vztekle do řeky, kde leží dodnes.

 

Červená Lhota

Obec se zámkem na Jindřichohradecku, 8 km severně od Kardašovy Řečice.

Zámek Červená Lhota leží na skalním hřbetu, který se přehrazením údolí a vzestupem vodní hladiny stal ostrůvkem. Jedná se o jednu z nejromantičtějších památek v Jižních Čechách. Majiteli původní tvrzi byl rod Kábů z Rybňan. Dalšími majiteli byli v 17. století Slavatové a posledními byli Schönburg – Hartensteinové, za nichž byly fasády Červené Lhoty nejdříve upraveny novogoticky a po roce 1910 byl obnoven renesanční vzhled zámku. Návštěvníci si prohlédnou 14 pokojů z doby knížete J. A. Schönburg - Hartensteina, hostinské pokoje a také reprezentační pracovnu. Zámek je situován v kouzelném lesním prostředí, obklopen parkem a rybníkem, přístup k němu zajišťuje kamenný most. Na každém kroku vás obklopuje takřka absolutní čistota a pořádek. Zpestřením je plavba na lodičkách. Konají se zde  i svatební obřady.

V přilehlém parku najdete, kromě různých druhů dřevin, kostelík Nejsvětější Trojice, založený Janem Kábou z Rybňan přestavěný na počátku 20. století na rodinnou hrobku.

Otevírací doba červenec – srpen, září, říjen (9.00- 12.00, 13.00 – 17.00 denně kromě pondělí i svátky.)

Příjezd a parkování:

Při cestě mezi Soběslaví a Jindřichovým Hradcem (silnice E55, č 23) je červená Lhota značena od Kardašovy Řečice, cesta k ní vede zpravidla po úzkých asfaltových silnicích, lemovaných břízami, přes obce Pluhův Žďár a Jižná. Před zámkem je parkoviště.

 

Jindřichův Hradec

Okresní město mezi řekou Nežárkou a rybníkem Vajgarem.

Na obvodu města se zachovala část opevnění, na náměstí řada gotických, renesančních a barokních domů.

Tip:

Krýzovy jesličky. Největší lidový mechanický betlém na světě. Muzeum se náchází v budově klášterního semináře, jeho otvírací doba: 1.4. – 6.1. denně kromě pondělí ( od června do září denně) od 8.30 – 17.00.

V sousedství muzea je městská věž s vyhlídkou zpřístupněnou od 1.4. – 6.1 o sobotách a nedělích (od června do září denně) v době mezi 10.00 – 16.00.

Hrad a zámek

Monumentální komplex budov hradu a zámku v Jindřichově Hradci patří  k nejrozsáhlejším v České republice a s přiléhajícím městským celkem se spojuje v harmonicky seskupenou jednotu, jejíž historický ráz a soubor jedinečných stavebních a uměleckých památek tvoří městskou památkovou rezervaci, vyhlášenou již v r. 1950.

V držení panského sídla i města se za sedm staletí vystřídaly generace tří předních šlechtických rodů: Páni z Hradce, Slavatové i Černínové z Chudenic.

V 15.stol. byly objekty rozšířeny o pozdně gotické křídlo a byla přistavěna hranolová hradební věž zvaná Červená nebo-li Menhartova s unikátní „černou kuchyní“.

Zámecké objekty byly postaveny podle plánů významných italských architektů. U nás zcela ojedinělou ukázkou vlašské renesance je zahradní rondel – altán z konce 16. století. Areál hradu a zámku zaujímá plochu přes 3 ha a je po Pražském hradu a zámku a zámku v Českém Krumlově třetí největší u nás. Ke vstupu do 320 místností je potřeba na 500 klíčů.

 

Tábor

Historie města se začala psát ve 13. století za vlády českého krále Přemysla Otakara II., kdy na skalnaté plošině vypínající se nad soutokem Tismenického potoka a řeky Lužnice vzniklo město Hradiště. Stalo se pevností, která měla chránit své obyvatele proti všem nepřátelům. Zrod táborské obce je spjat se jménem Jana Husa, velkého reformátora katolické církve. Stoupenci jeho myšlenek - husité - vedeni hejtmanem Janem Žižkou z Trocnova zde na jaře roku 1420 založili vojenské ležení, které se tak stalo mocenským centrem husitství. Po porážce radikálního křídla husitů v bitvě u Lipan získal Tábor r. 1437 z rukou císaře a českého krále Zikmunda Lucemburského privilegium, které obci udělovalo statut královského města.

Historické jádro města bylo vzhledem k unikátnímu systému zástavby a množství zachovalých památek vyhlášeno r. 1961 městskou památkovou rezervací. Ke koloritu Tábora neodmyslitelně patří Jordán - nejstarší údolní nádrž ve Střední Evropě, založená r. 1492.

Tábor, druhé největší jihočeské město, leží na křižovatce významných dopravních tahů a vytváří tak největší koncentraci obyvatel i hospodářských aktivit regionu. Ve městě se nachází množství kulturních institucí (pozůstatky městského opevnění, pozdně gotickou radnici, pozdně gotický kostel, řadu gotických, renesnačních a barokních domů) i sportovních zařízení. Je zde divadlo, kino, muzeum, řada galerií, knihovny, vysoká škola a více než deset středních škol. K dispozici je zimní stadion, plavecký bazén, relaxační centra, koupaliště a další sportovní zařízení.

Tip:

Táborský hrad Kotnov

Táborský hrad Kotnov je starší než město samo. Založil jej v r. 1270 král Přemysl Otakar II. Po poboření Vítkovci byl opraven a přestavěn a po vybudování Tábora v r. 1420 obnoven a zapojen do městského opevnění. V r. 1532 však vyhořel a byl postupně bourán a přestavován na pivovar. Z bývalého mohutně opevněného hradu s palácem a čtyřmi věžemi se dochovala jen mohutná okrouhlá věž, torza dvou dalších věží a části obvodové hradby. Věž je přístupná a slouží jako vyhlídka do dalekého okolí. Vedle věže je pozdně gotická Bechyňská brána, ve které je muzeum.

Okruh táborským podzemím

Komplex podzemních prostor a chodeb představuje vyhledávanou táborskou raritu. Dnes hojně navštěvovaná památka vznikala od 15. století hloubením sklepů, nazývaných "lochy", pod jednotlivými domy v historické části Tábora, na Starém městě. Mnohé ze sklepů byly postupně propojeny a vytvořily jakýsi podzemní labyrint, v němž však i při nejlepší snaze lze jen stěží zabloudit. Přesto některé ze sklepních místností dosahují značných rozměrů. Často byly vyhloubeny ve dvou až třech patrech a klesaly až 16 m pod dnešní úroveň terénu. Vzhledem ke stálé a poměrně nízké teplotě i ke stálé vlhkosti sloužily sklepy k uskladnění potravin, především piva. V případě ohrožení města nepřítelem nebo velkými požáry je obyvatelé využívali také jako bezpečný úkryt. Část podzemních prostor, vinoucích se pod Žižkovým náměstím v délce 800 m, byla po druhé světové válce zpřístupněna. (Prohlídka s průvodcem.)

Přístup: Vstup v budově Husitského muzea na Žižkově náměstí

Otevírací doba: duben – říjen 8,30 – 16,30 denně,  listopad – březen 8,30 – 16,30 pondělí – pátek

 

Chýnov

Město ležící 10 km východně od Tábora.

Tip:

Chýnovská jeskyně.

Chýnovská jeskyně byla objevena roku 1863 při práci v lomu. Roku 1868 se po úpravách stala první turisticky zpřístupněnou jeskyní na našem území. Dodnes jsou zachována původní kamenná schodiště a prohlídka jeskyně je malou romantickou exkurzí do historie. Chýnovská jeskyně byla postupně vytvářena rozšiřováním puklin korozí, přičemž na charakteru chodeb se zároveň podílela proudící a výmolná činnost vod. Nevyniká krápníkovou výzdobou, ale barevností stěn a stropů, kde bílé, žluté a hnědé polohy mramorů střídají tmavé vrstvy amfibolitů. Tyto dvě horniny se podílely na vzniku pozoruhodných tzv. „pyktických ok“. Strmé chodby jeskyně upadají až do hloubky 41 metrů na hladinu podzemního toku. Celková délka jeskynního systému, který není ještě zcela prozkoumán, je více než 1 200 metrů, z toho je 220 metrů zpřístupněno veřejnosti. V prostorách mimo návštěvní okruh probíhá speleologický a speleopotápěčský průzkum, při kterém byly v 80. a 90. letech minulého století objeveny rozsáhlé, trvale zatopené prostory s jedinečnými drůzami křemene a dalších minerálů.

Otevírací doba: duben, červen, září: 9.00-15.30 hod červenec, srpen: 9.00-16.30 hod pondělí: zavřeno tel.: 381 299 034

Chýnovská jeskyně coby národní přírodní památka je velmi dobře značena černobílou cedulí už od Tábora. Leží 4 km za Chýnovem, v lesíku, cesta k ní vede přes starý lom. Autem lze dojet až na místo, kde je dostatečný prostor k parkování.

 

Hrad Kámen

První zmínky o hradu se objevují okolo roku 1300 ve spojení s rozsáhlou stavbou na obrovském žulovém balvanu. Podle tohoto pozoruhodného skaliska je také pojmenována obec. Hrad byl původně gotický, později stavebně rozšířen a raně barokně přestavěn. Nynější podoba v romantickém stylu anglické gotiky je z 1. poloviny 19. století. U hradu se nachází také romantický park s rozsáhlým alpiniem. Dále pak archeologická expozice a interiérová expozice bydlení 19. a počátku 20. století.

Je tu muzeum jednostopých motorových vozidel ze sbírek Národního technického muzea z Prahy. Expozice motocyklů nebyla na hradě Kámen instalována náhodou. V blízkém Pacově byla totiž v r. 1904 založena Mezinárodní motocyklová federace.

Otevírací doba: duben a říjen: so, ne, svátky: 9-12 hod, 13-16 hod květen-září: denně (mimo pondělí): 8-12 hod; 13-17 hod

tel.: 565 426 619

 

Zámek Hluboká nad Vltavou

Příjezd ze Soběslavi směrem na České Budějovice

Původní hrad ze 13. století byl v dalších stoletích přestavěn v renesanční respektive barokní zámek. Dnešní novogotická budova windsorského stylu pochází z let 1841 – 1871. V zámku je bohaté zařízení a sbírky (nástěnné koberce, dřevořezby, zbraně), jeho jízdárna byla upravena v Alšovu jihočeskou galerii. Hluboká, obklopena parkem a oborou, působí nejimpozantněji za tmy, kdy je ze všech stran osvícena tlumeným světlem.

Otevírací doba: květen až září (9.00 - 17.00) denně kromě pondělí.

V hluboké je také možnost navštívit známou zoologickou zahradu.

 

Třeboň

Starobylé město na Zlaté stoce, lázně a letovisko se závodem státního rabářství, který obhospodařuje 7500 ha rybníků.

V lázních se využívá blahodárných vlastností zdejší rašeliny, léčí se zde nemoci pohybového ústrojí.

Třeboň má vzácně zachovalé historické jádro.

Tip:

Státní zámek Třeboň

Historický objekt, umístěný v samém centru města. Jeho dnešní podoba je dílem renesančních stavitelů, kteří na místě gotického hradu vystavěli honosné sídlo významného českého rodu Rožmberků. Další mocný rod, Schwarzenberkové, obohatili zámek barokními dostavbami na vnějším nádvoří. Život na zámku dokumentují tři prohlídkové trasy: Rožmberské renesanční interiéry, Soukromá schwanzerberská apartmá z konce 19. století a zámecká konírna, psí kuchyně a kasematy. Zámek je obklopen nádherným parkem s hradbami o rozloze 6 ha.

Byl postaven na území osady založené Vítkovci ve 13. století. Na začátku 16. století byla přistavěna boční křídla, ve druhé polovině 16. století tzv. Veliký dům, vnitřní zámecké nádvoří bylo uzavřeno. Z původního hradního objektu se stal renesanční zámek. Za vlády posledního vladaře Petra Voka se zámek rozšířil o vnější nádvoří. Postavily se hospodářské a úřední budovy, zámecké brány, knihovna s obrazárnou. Původní renesanční zahrada s dřevěným patrovým malovaným letohrádkem byla zničena za třicetileté války a obnovena roku 1660. Na počátku 19. století byla rozšířena a pozměněna na park.

Schwarzenberská hrobka

Podnět k výstavbě této rodové hrobky dala kněžna Eleonora ze Schwarzenberska. Stavba se započala podle návrhu rakouského architekta Jana Schmidta roku 1874 odvodněním pozemku. Okrouhlá novogotická stavba dokončená v r. 1877 je dvoupodlažní. Kaple nad hrobkou se samostatným vchodem je zasvěcena Božskému Vykupiteli. Do dnešního dne v ní byli uloženy ostatky 27 členů schwarzenberské rodiny.

Otevírací doba: duben, květen, září, říjen – denně kromě pondělí (10.00 – 17.00), červen až srpen denně kromě pondělí (9.00 – 17.00).

Obvyklý čas nástupu pobytu je v sobotu mezi 12-13 hod. a vyklizení objektu v sobotu do 10.00 hod.

Čas příjezdu i den lze dohodnout i jinak.

Objekt předáváme čistý a pěkně uklizený a totéž očekáváme i při jeho zpětném převzetí.